Dům mnoha tváří

            Mnohé tváře představí objekt muzea ve Fulneku expozicí „Na prahu vichřice“, předkládající před nás odlišné aspekty světa Jana Amose Komenského i bratrského sboru. Samotný objekt přestavěného kostelíku se stal ve své podstatě nemovitým sbírkovým předmětem. Proto chystaná expozice představí také mnohotvárnost jedné budovy, a to z pohledu stavebně historického, funkčního a náboženského. Právě to vám dnes představíme ve zhuštěném popisu krátkého příspěvku.

Stavební proměny sboru

            Z hlediska stavebního vývoje lze jen konstatovat, že kostelík vznikl na počátku 15. století jako součást městského špitálu Všech svatých založeného vdovou po Beneši z Kravař Anežkou ze Šternberka a z Lukova. Po dobytí Fulneku husity v roce 1427 byl komplex budov zničen a následně obnoven až v druhé polovině 15. století. Se vzrůstajícími aktivitami jednoty bratrské, která již v letech 1480 až 1488 užívala kostelík a špitál i jako školu, došlo v letech 1614 až 1618 k další přestavbě. Vchod kostelíku byl přesunut na severní stranu a vedlejší budova byla k němu připojena a transformována pro potřeby bratrské školy. 

Nejvýraznější přestavbu uskutečnil obchodník Eliáš Knurr. Ten přislíbil přestavět přilehlý kostelík na špitál a kapli sv. Vilgefortis. Tak se i stalo v letech 1705 a 1706, kdy byl presbytář vybaven nižšími obloukovými okny a v lodi byl vybudován dvoupatrový špitál. Vedlejší budovu sboru zboural a přestavěl do dnešní barokní podoby v letech 1728 až 1742. Poslední stavební proměny se dočkala pouze kaple v roce 1966, kdy byla odstraněna sakristie na východní straně.

Dům mnoha funkcí

            Budova muzea doznala turbulentních proměn i z hlediska funkčního. V 15. století sloužila jako špitál a kostelík Všech svatých. S příchodem bratří se funkce rozšířily o školu a obydlí správce sboru. V roce 1621 byl komplex opuštěn a o znovuobnovení funkce svatostánku tentokrát jako kostela sv. Václava se pokusil v roce 1623 kapucínský kazatel P. Bonaventura z Kolína. Jeho počin se neuchytil, ačkoliv je zmiňován ještě v druhé polovině 17. století. 

Pro komplex budov se našlo další funkční využití v roce 1655, kdy jej nechal Jan František z Vrbna adaptovat na jízdárnu. Buď pro zchátralost domu, nebo kvůli nehodě Jana Františka z Vrbna při jízdě na koni se tato myšlenka neudržela, a tak byl od roku 1658 využíván jako sýpka. Novou funkční tvář vdechl objektu Eliáš Knurr, který jej nechal přestavět na kapli sv. Vilgefortis, dvoupatrový špitál a barokní Knurrův palác. Díky jeho nadaci a podpoře města byly kaple i špitál využívány až do roku 1945.

V roce 1950 měla být kaple předána českobratrské církvi, ale z tohoto záměru nakonec sešlo a našlo se nové využití objektů jako památníku J. A. Komenského. Pro muzejní účely byla v budově instalována výstava „J. A. Komenský – Učitel národů – bojovník za mír“ otevřená pro veřejnost 5. února 1954. O tři roky později byly expoziční prostory rozšířeny na celý komplex špitálu a kaple, kde sídlí muzeum dodnes.

Druhý život jednoty bratrské

            Další tvář získal komplex až po odchodu jednoty bratrské z Fulneku. Ve zprávě kazatele Bonaventury z roku 1624 se píše o kacířích ve Fulneku, mezi něž řadil pikharty, kalvinisty, luterány a utrakvisty, avšak nikoliv jednotu bratrskou, kterou Hynek Kollmann ztotožnil s pikharty. Při tom zpráva o sboru jako objektu užívaném pikharty se objevila až v roce 1692, při prodeji domu Janem Františkem z Vrbna Eliáši Knurrovi. Zajímavé je, že tentýž pán Jan František, jej v roce 1655 ve svém deníku přisoudil husitům, kteří se ve městě doopravdy vyskytovali jako utrakvisté. 

Zmatení paměti o bratrském sboru se projevilo také v církevních vizitacích z let 1672 až 1686, kde je sbor přisouzen valdenským, kteří skutečně přišli do města na konci 15 století. Jako pomyslná tečka v rozlišení konfese uživatelů sboru vyznívá zápis Felixe Jaschkeho, který J. A. Komenského označil za luteránského kněze, což samozřejmě nebyl.

Sbor jako paměť města

            Z výše popsaného je patrné, že pokud bychom se na bratrský sbor dívali pouze jako na pomník Jana Amose Komenského ve Fulneku, ochudili bychom se o další historické události, které se k němu vztahují. Ačkoliv se jedná o jedinou stavbu, ukrývá v sobě nejen vlastní minulost, ale také historii města, do níž byl implementován také druhý život Komenského a bratrského sboru. Takto vznikl v průběhu let dům mnoha tváří.